„Počkej. Chytil ji za tenká ramínka letních šatů, které měla oblečené, a ptal se, co tam má napsáno, za účelem svého sexuálního vzrušení šaty natahoval v oblasti obrázku na prsou.” Tato věta popisuje jednání pachatele, který pohlavně zneužil desetiletou dívku. Tím pachatelem je dnes již bývalý kněz z Kroměříže Karel Hořák, který je odsouzen za pohlavní zneužití dítěte mladší patnácti let a způsobení těžké újmy na zdraví. Dále u něj byla nalezena dětská pornografie.
„Co bylo jiné nebo zvláštní tady na tomto případě, bylo zapojení farnosti, která podporovala Karla Hořáka v průběhu toho řízení,” popisuje Daniel Bartoň, advokát specializující se na zneužívání v církvi, případ Hořáka. Dále dodává, že rodině přišel výhrůžný dopis, že se mají vystěhovat z Kroměříže. Případ tak ukazuje, jak silně může na část věřících působit autorita kněze, že ho stále vnímají jako „pana faráře“, který by přece ničeho takového nebyl schopen.
Podobné reakce zaznamenala i redakce Pastviny. Někteří lidé vyjadřovali překvapení nad tím, že se něco takového mohlo stát, právě proto, že šlo o jejich faráře.
„Co bylo jiné nebo zvláštní tady na tomto případě, bylo zapojení farnosti, která podporovala Karla Hořáka v průběhu toho řízení.”
— Daniel Bartoň, advokát specializující se na zneužívání v církvi
Spravedlnosti se poškozená dívka dočkala až po více než pěti letech. Celý proces tak pro ni musel být velice náročný. Navíc dívka dříve ke knězi vzhlížela, měla ho ráda a byl vlastně ten poslední, od kterého by očekávala takové chování.
Desítky let o traumatu mlčela
Není však jediná, kdo si podobným traumatem prošel. Přesný počet obětí zůstává neznámý. Jen v rodině Ladislav Koubek, který bývá označován za jejich neformálního mluvčího, se obětí našlo hned několik.
Celá nesestříhaná svědectví a bonusové materiály najdete na našem HeroHero!
„Mně zavolala moje teta, že teda co jí udělal farář, když jí bylo 9 let. Pak za nějakou relativně krátkou dobu z ní vypadlo, že ještě druhá teta taky,” popisuje v rozhovoru Koubek.
On sám o své zkušenosti dlouho nemluvil. Vzpomíná, že ho kněz nejprve chválil za práci s videi a nabídl mu, aby mu pomohl se střihem. Nabídku přijal, později ho však kněz začal zneužívat – vždy v noci, když si myslel, že spí.
Teta Koubka Irena Žáková o své zkušenosti také dlouhá léta mlčela. „Stalo se to jednou na návštěvě, když byl u nás. On velice rád obcházel rodiny a navštěvoval a prostě využil nepřítomnosti mé maminky a vrhnul se na mě a strhnul ze mě halenku,” popisuje Žáková zkušenost s knězem Miroslavem Loubkem. Dále doplnila, že „v tu chvíli přestala být dítětem.”
V té době jí bylo teprve devět let, rozhodla se, že o tom nikomu neřekne. Své rozhodnutí dodržela a o traumatické zkušenosti mlčela 40 let. Kněz, který jí ublížil, se pro ni stal symbolem odporu a strachu. K mlčení ji vedlo i rodinné prostředí, pro její matku i babičku představoval kněz velkou autoritu. „Maminka s babičkou mu líbaly ruce,“ dodává.
Církev, která se otočila zády
Jaký byl postoj české církve ke zneužitým? Podle zkušeností nejen obětí dost chladný a nedůvěřivý. Bývalý pražský arcibiskup Dominik Duka označoval případy zneužívání za hysterii. Jeho nástupce Jan Graubner zase čelil kritice kvůli tomu, že měl v minulosti krýt kněze podezřelé ze sexuálního násilí.
Člověk, kterému situace zneužívání nebyla lhostejná, je nepochybně zakladatel organizace Pro čistou církev Jan Rozek. Na začátku fungování organizace ale narazil na odpor přímo od kardinála Duky. Původní myšlenka Rozka jakožto církevního soudce byla, že se spojí s Dukou a dají dokupy tým církevních právníků a bez jakékoli medializace situaci začnou spravedlivě vůči obětem řešit, včetně odškodnění. A výsledek?
„Kardinál Dominik Duka a vlastně celá Česká biskupská konference sepsala list, který nechali číst ve všech kostelích, že jsem ztratil dobrou pověst tím, že pomáhám obětem, ať se na nás nikdo neobrací, jako na naši organizaci,” vysvětluje Rozek. Duka na něj dokonce podal trestní oznámení a požadoval, aby byl Rozek souzen jako vůdce zločinecké organizace.
Klíčovou roli v komunikaci mezi oběťmi a církví tak měl sehrát papežský nuncius Jude Thaddeus Okolo. Trvalo však roky, než k jeho setkání s oběťmi vůbec došlo.
Když se ho oběti nakonec dočkaly, průběh podle nich zdaleka neodpovídal očekáváním. „Nuncius chtěl třeba, aby každá oběť měla od policie potvrzený dokument, že je oběť.” sděluje Rozek.
Takový požadavek je přitom podle obětí jen těžko splnitelný. Žádný univerzální dokument, který by formálně potvrzoval status oběti, totiž samozřejmě neexistuje. Případy navíc často končí u církevních soudů, které podle Rozka žádná podobná potvrzení nevydávají.
Samotné setkání navíc provázela přísná pravidla. Účastníci nesměli mít u sebe mobilní telefony a jejich osobní věci byly kontrolovány, aby si nikdo nemohl průběh jednání nahrát.
Schůzka se odehrála v době, kdy se v Česku intenzivně projednávala česko-vatikánská smlouva, tedy dohoda mezi Českou republikou a Svatým stolcem, která má upravit postavení katolické církve a některé právní otázky jejího fungování. Dokument je však nejen mezi oběťmi zneužívání silně kritizován.
„Nuncius nás velmi tlačil a opakovaně, abychom dali ruce pryč od vatikánské smlouvy, že k nám bude vstřícnější a začne řešit případy sexuálního zneužívání.”
— Jan Rozek
Podle kritiků totiž obsahuje ustanovení, která mohou v praxi ztížit vyšetřování některých případů, například kvůli důrazu na zpovědní tajemství nebo autonomii církevních struktur. Oběti se obávají, že by smlouva mohla posílit uzavřenost církve a přispět k tomu, že se případy sexuálního násilí budou řešit spíše interně než transparentně.
Během jednání proto přišla řeč právě i na česko-vatikánskou smlouvu. „Nuncius nás velmi tlačil a opakovaně, abychom dali ruce pryč od vatikánské smlouvy, že k nám bude vstřícnější a začne řešit případy sexuálního zneužívání,” tvrdí Rozek. Chtěli tak s obětmi prakticky udělat výměnný obchod. Když budou poslouchat, za odměnu je budou brát vážně a začnou řešit jejich případy. Redakce PastViny má nahrávku, která vše potvrzuje.
Nová naděje pro oběti?
Česko-vatikánská smlouva prošla Parlamentem i Senátem a nyní ji posuzuje prezident Petr Pavel, který dokument postoupil k Ústavnímu soudu. Zároveň patřil mezi první představitele vysoké politiky, kteří oběti osobně vyslechli. Pro mnohé z obětí to znamenalo první náznak, že jejich zkušenosti přestávají být přehlíženy a odsouvány na okraj.
Do hry také vstupuje nový pražský arcibiskup Stanislav Přibyl. Přináší jeho nástup novou naději pro oběti, nebo bude pokračovat v dosavadní linii církve? Podle dřívějších zjištění měl Přibyl v roce 2019 jako můuvčí biskupské konference zlehčovat rozsah problému, když uvedl, že existují závažnější témata a že podobných případů není v Česku mnoho. V rozhovoru s redakci PastViny se však za tato slova omluvil a odmítl, že by dnes zastával stejný názor.
Celý rozhovor s nejmladším arcibiskupem za 100 let na HeroHero!
„Dneska to vidím tak, že je to jako závažný problém a že těch případů je hodně už tehdy, když je jeden. A tím, jak se setkávám s oběťmi, tak prostě vidím, že to je něco, co devastuje ty lidi a že ten návrat do zdravého normálního života je nesmírně náročný,” vysvětlil arcibiskup.
Podle něj je nyní důležité si znovu získat důvěru lidí, vést s nimi rozhovory, naslouchat jim a hlavně začít konat v jejich prospěch.