Ve sportu se ročně protočí stamiliony korun. A bohužel není úplnou výjimkou, že peníze nekončí u dětí a fyzických aktivit, ale u spřátelených firem funkcionářů. Naposledy to ukazuje případ tenisového bosse Iva Kaderky, kterého aktuálně stíhá policie.
„Je to úplně jedno, jestli se bavíme o fotbalu, hokeji nebo o pozemním hokeji. Prostě věci, které nejsou v pořádku, by se měly transparentně roztřídit, rozkrýt a mělo by se o tom mluvit,“ říká pro PastVinu Filip Neussar, bývalý předseda Národní sportovní agentury, která má pod palcem sportovní dotace. A dodává: „Veslařský svaz patřil k těm, kteří se nezdáli být úplně transparentní.“ Což se naší redakci potvrdilo.
Když jsme se o financování veslování před několika měsíci začali zajímat, netušili jsme, do jakého vosího hnízda píchneme. Veslaři se bojí mluvit, funkcionáři mlží ohledně nakládání s veřejnými penězi a otázky si přehazují jako horký brambor. Český veslařský svaz přitom podle dat Hlídače státu obdržel na dotacích za poslední dekádu 627 milionů korun.
„Svazu bylo jedno, že se prakticky krade“
Kdo chce slyšet, jak to u vody vypadá zdola, skončí rychle u Adama Kapy. Veslaře z klubu TJ Hodonín, bývalého reprezentanta, kterého u vesla znají všichni – a často jako potížistu.
„Já jsem se znelíbil, protože jsem začal poukazovat na to, co všechno se ve veslařském svazu kvůli tomu systému, co tu máme, děje,“ říká, když se ho ptáme, proč má pověst nepohodlného.
„Svazu bylo jedno, že jsme poukázali na to, že se v loděnici na Smíchově prakticky – když to řeknu naplno – krade,“ popisuje. „My teď nejsme fér sport, my si na to jenom hrajeme. My jsme si nasadili takové pěkné růžové brýle a děláme, jak je to výborný.“
Protikorupční expert: Je třeba prověřit, zda nedochází k tunelování
Na problémy nepoukazuje jen Kapa. Už osm let stará analýza Transparency International (TI) popisuje české veslování jako spletenec vztahů a neprůhledných vazeb, které zavánějí podezřením z klientelismu. Přitom se v něm točí desítky milionů veřejných peněz ročně.
„S tím velmi často jde ruku v ruce snížená možnost veřejného dozoru,“ říká analytik TI Marek Chromý. Podle něj se ve veslování „často setkáváme s nedostatečnou transparentností, co se týče vykazování a pohybů finančních prostředků“.
Ničemu nepomáhá ani to, že je struktura českého veslování značně spletitá. Základním subjektem je Český veslařský svaz, který každoročně inkasuje desítky milionů z dotací. K němu patří dceřinka Sportcentrum Račice, akciová společnost Svazu, která provozuje vodácký areál v Račicích. Závody tu ale neorganizuje ani jedna z těchto institucí, nýbrž Národní olympijské centrum vodních sportů (NOC).
„Ve veslování se často setkáváme s nedostatečnou transparentností, co se týče vykazování a pohybů finančních prostředků.“
— Marek Chromý, analytik TI
Když NOC v roce 2014 vznikl, Svaz na něj převedl všechny pozemky v račickém areálu – zadarmo. Ty samé pozemky si od něj ovšem teď pronajímá zpátky. A bokem stojí ještě Labe aréna ve Štětí, prakticky nová loděnice, kde mají veslaři další zázemí.
Celý veslařský ekosystém tak tvoří zapsané spolky, eseročka a akciovky. Všechny mezi sebou obchodují, najímají sami sebe a v jejich strukturách sedí léta pořád ti stejní lidé. „Je to jeden z náznaků, které nám říkají, že celé fungování není v pořádku,“ říká Marek Chromý. Podle něj je „velmi na místě veřejná i právní kontrola, jestli tam nedochází k nestandardním finančním transakcím, vyvádění peněz, tunelování“.
Když předseda podepisuje smlouvy sám se sebou
Kdo Svaz v posledních dekádách vedl a nese za tristní stav odpovědnost? Od poloviny devadesátých let měl jen pět předsedů. Osmnáct let to byl Jiří Kejval, dnes šéf Českého olympijského výboru. V roce 2014 ho nahradil Dušan Macháček – a s ním začala éra, kdy předseda veslařů nesedí jen na jedné židli.
Macháček totiž současně šéfoval Svazu i Národnímu olympijskému centru vodních sportů. To vedlo k zajímavým situacím, kdy podepisoval smlouvy sám se sebou. Například když si jako předseda Českého veslařského svazu u sebe jako předsedy NOCu objednal organizaci mezinárodních soutěží za 50 milionů. Na papíře stojí dvakrát stejné jméno.
„Čemu říkáte střet zájmů?“
— Ondřej Šebek, šéf NSA
Žádost o rozhovor ohledně jeho působení ve Svazu odmítá. Rozhovor prý není možný, „s veslováním nemá nic společného“ a o Svazu mluvit nechce.
Ptáme se proto současného šéfa Národní sportovní agentury Ondřeje Šebka, který Macháčka ve funkci předsedy Svazu v roce 2021 vystřídal. Co říká na to, že je Macháček na smlouvách podepsaný sám se sebou? „Tak jestli byl představitelem těch dvou institucí, tak to asi bylo v souladu s legislativou,“ odpovídá. Nemyslí si prý, že by šlo o střet zájmů. „Čemu říkáte střet zájmů?“ nechápe. Podle něj jen hledáme senzaci.
Šebek je přitom dnes člověk, který jako předseda NSA rozhoduje o velké části dotací pro sport. A současně byl předsedou Svazu v době, kdy se Račice připravovaly na mistrovství světa, jehož vyúčtování se doposud veřejnost nedočkala — i když akce stála 117 milionů, z čehož polovina šla z veřejných prostředků. O tom ale víc později.
Střety zájmů, kam se podíváš
Zajímaví jsou i další předsedové Českého veslařského svazu. Po Šebkovi převzal štafetu Michal Kurfirst, který zároveň řídil Sportcentrum Račice a Labe arénu. Tyto firmy mezi sebou čile obchodují. V jednom z dokumentů například vidíme, jak si Kurfirstova Labe aréna pronajímá auto od Kurfirstova Sportcentra — za 145 tisíc korun.
„Tohle, co jsme dělali, byl nejefektivnější způsob, jak pořádat sportovní akce,“ tvrdí k tomu Kurfirst.
Dnes Svaz vede David Kync, který je zároveň jednatelem další svazové firmy – České veslování s. r. o., jež pořádá třeba slavné Primátorky. V době mistrovství světa v Račicích byl PR manažerem akce.
Račice: unavený areál za desítky milionů
Všichni tihle lidé – Macháček, Šebek, Kurfirst, Kyncl – se v různých rolích potkali právě u zmíněného Mistrovství světa ve veslování v Račicích 2022. Macháček s Kurfirstem akci organizovali, Kyncl ji komunikoval, Šebek tehdy Svazu předsedal.
U mistrovství končí většina našich rozhovorů s veslaři, a proto se jedeme do Račic podívat na místo, kde se soutěž odehrála. Areál, který si říká Národní olympijské centrum vodních sportů, má splňovat veškeré požadavky mezinárodní špičky. Tak se alespoň sám prezentuje. Když se ale na místo podíváme laickýma očima, působí spíš jako areál, „který už něco zažil“.
Peníze sem přitom tekly ve velkém. V registru smluv najdeme dotace v desítkách milionů, které měly Račice povznést na evropskou úroveň.
Na výbavu pro sportovce peníze nezbyly
Jedinou českou medaili z domácího šampionátu tehdy vyjel Milan Viktora se svým parťákem. Svaz ho nepodpořil – nevesluje totiž v protěžovaném resortním centru. Celou přípravu si podle svazových pravidel musel platit sám.
„Já jsem za tuhle šanci strašně rád,“ říká. „Ale musím říct, že mě teda zklamalo, když jsem nafasoval třeba jenom půlku věcí.“ Dostal dvě kombinézy, tričko a batoh.
Na otázku, proč nemá stejný balík jako ostatní členové výpravy – mikiny, další trička, elasťáky a části výstroje –, slyšel odpověď, že „už mají posledních šest kusů“. „Nevím, co se s tím stalo,“ popisuje. „Jestli to měli pro někoho dalšího, nebo si to někdo vzal. Netuším.“
Na výstroj pro všechny reprezentanty tedy peníze nebyly. Na akci za 117 milionů ano. Když jsme se začali podrobně ptát na financování a různé nesrovnalosti, narazili jsme na neprostupnou zeď mlčení.
Kdo inkasoval miliony? Iniciály místo jmen
V první řadě jsme Svazu poslali několik žádostí podle informačního zákona. Požadavek byl jednoduchý: kompletní vyúčtování – od dotace až ke konečným dodavatelům. Výsledek? Ani po třech měsících jsme nedostali nic.
Úspěšnější byl kolega Artur Janoušek z Českého rozhlasu. Z NSA mu po víc než roce snažení přišlo alespoň nekompletní vyúčtování dotace na mistrovství za 45 milionů. U většiny položek je uvedeno, za co bylo placeno – ale chybí komu. Jsou tam jen iniciály, například:
36 300 Kč za cizojazyčnou fakturaci – Z. V.
100 000 Kč za PR a komunikaci – D. K.
120 000 Kč za organizační práce – P. B.
146 557 Kč za bublinkovou cílovou čáru – Z. Ž.
Podle veřejně dostupných informací mohou iniciály odpovídat osobám, které se v prostředí veslování dlouhodobě pohybují: Z. V. může být Zdenka Vachková, členka kontrolní komise Labe arény Štětí, jejíž manžel sedí v Business Rowing Clubu i v Českém svazu halového veslování; D. K. odpovídá předsedovi svazu a PR manažerovi mistrovství Davidu Kynclovi; pod P. B. se nejspíš skrývá ústřední trenér ČVS Petr Blecha; Z. Ž. může být Zdeněk Žaba, místopředseda Svazu pro oblast Labe.
Funkcionáři: neukážeme, neřekneme, nevíme
Zkusili jsme tak hlavní funkcionáře spojené s mistrovstvím oslovit napřímo. Tehdejší předseda Svazu, dnes šéf Národní sportovní agentury Ondřej Šebek, rozhovor přes svoji mluvčí odmítl. Vypravili jsme se za ním tedy na hokej. Tam se nakonec po konfrontaci rozhodl před kameru přijít.
Tvrdí, že mistrovství šlo v zásadě mimo něj. „Předsedou organizačního výboru byl Dušan Macháček,“ říká. „My jsme udělali férovou pracovní dohodu, že on respektoval, že já jsem byl zvolen předsedou Svazu, a já jsem ho požádal o to, aby dokončil tu svoji práci v takto, když to řeknu zjednodušeně, rozjetém vlaku.“
„Nevím, co ode mě chcete slyšet.“
— Ondřej Šebek, šéf NSA
Na náš dotaz, proč po třech letech neexistuje veřejnosti dostupné a srozumitelné vyúčtování akce za 117 milionů, odkazuje na právní důvody. „Z nějakých právních důvodů ochrany osobních údajů dodavatelů,“ říká. Bez souhlasu veslařského svazu podle něj NSA nemůže „zveřejnit jejich obchodní záležitosti“.
Na argument, že to nevypadá úplně transparentně, reaguje: „To je váš pohled. Já ho nesdílím. Jako nevím, co ode mě chcete slyšet. Nevím, jestli vy máte nárok disponovat rozkladem dat.“ Na připomínku, že jde o veřejné peníze, které NSA rozdělila, odpovídá: „My jsme veřejné peníze zkontrolovali.“ Celý rozhovor se tak točí v kruhu.
Oslovujeme tedy někdejšího organizátora akce Dušana Macháčka, na kterého se všichni odkazují. Ten rozhovor pro jistotu odmítá úplně. Údajně by k tomu „neměl co říct“.
Ptáme se tudíž i Michala Kurfirsta, proč u takto velké akce neexistuje jasný a veřejnosti srozumitelný rozpad nákladů. „Já si myslím, že dostupný je,“ říká. Kde přesně, to už ovšem nedodá.
„PastVina je fakt hustý. V takovém pořadu já vystupovat nechci“
Podobně komplikované je i domluvit rozhovor se současným předsedou Svazu Davidem Kynclem. Od 6. října do 6. listopadu s ním řešíme termín prakticky každý týden. Napřed říká, že rozhovor možný je. Pak navrhuje místo něj „debatu s reprezentanty“, kde by se prý ptali i oni nás. K vzájemné domluvě nedojdeme.
V jednom z telefonátů říká, že na naše otázky nemá čas. „V současné chvíli je pro mě přednější to, že se se mnou moje žena chce rozvést, protože dávám přednost veslování před rodinou,“ vysvětluje. „Já dávám přednost rodině před vámi.“
Že se k mistrovství už tři roky všichni vyhýbají odpovědím, odmítá. „Já jsem byl jako PR, takže jsem na otázky odpovídal i já.“ A pak přijde další originální argument, proč veřejnosti nic nevysvětlit. „Váš pořad se jmenuje PastVina,“ říká. „To je fakt hustý. V takovém pořadu já rozhodně vystupovat nechci. Já se necítím být vinen ani v pasti.“
Po upozornění, že nemáme pořadů zase tolik, abychom ho mohli dát někam jinam, odpoví: „Nevím. Prostě Pastvina je fakt jako hustý. To dáváte rovnou najevo, co si o tom myslíte.“ Rozhovor nevznikne.
Bublinková čára za 146 tisíc: Zbytečná pro závodníky, zlatá pro dodavatele
Ze zmíněného nekompletního vyúčtování, které získal Rozhlas, udeří do očí několik položek. Jedna z nich je „bublinková cílová čára“ – za 146 557 korun. Dodavatelem je podle iniciál Z. Ž. Zdeněk Žaba, místopředseda Českého veslařského svazu pro oblast Labe, který vlastní firmu Žebrované trubky Žaba.
„Nám je bublinková čára absolutně k ničemu.“
— Milan Viktora, veslař
„Co je to vlastně bublinková čára?“ ptáme se veslaře Milana Viktory. „Já si to představuju jako nějakou trubku, ze které vychází vzduch a měla by určovat cílovou čáru, aby diváci viděli, kde je ten cíl,“ říká. A má to pro závodníky nějaký význam? „Nám je to absolutně k ničemu. My reagujeme čistě na zvuk klaksonu, takže my vůbec nevíme, že tam bublinky byly.“
Když poptáme obdobnou bublinkovou čáru ve Francii, kde nacházíme jedinou firmu široko daleko, která tzv. buble line nabízí, přijde nabídka: 2300 eur – tedy zhruba 55 700 korun, včetně kotvení. Rozdíl? Téměř trojnásobek. Michal Kurfirst k tomu ovšem tvrdí: „Já si myslím, že všude na světě stojí násobně víc.“
Názor nezmění ani po doložení výrazně levnější francouzské nabídky: „Neumím posoudit komunikaci, kterou jste vedli s nějakým cizím dodavatelem.“
Ptáme se tedy jinak: jak je možné, že Zdeněk Žaba jako místopředseda Svazu dodá v roce 2022 bublinkovou čáru o sto tisíc dráž, než ji dnes nabízí francouzská firma? „Neumím posoudit,“ zopakuje Kurfirst.
A zatímco Michal Kurfirst „neumí posoudit“ a zdůrazňuje, že on bublinkovou čáru neobjednával (i když jinde v rozhovoru mluví o tom, že do jeho kompetencí spadalo zařídit všechno kolem vody), sám Zdeněk Žába vysvětlení nabídne.
Společně s trubkou s dírami a kotvením prý dodal i dvě dmychadla, každé podle jeho slov za zhruba 50 tisíc. Kde stroje jsou teď, není jasné. Žába jen ubezpečuje, že k bublinkové čáře existuje vyúčtování. Poslat nám ho ale nechce: „Já bych nerad dělal něco proti vedení Svazu, jsem tam taky, jsem činovníkem, tak abych neměl nějaký problémy.“
Ondřej Šebek k tomu uvádí, že bublinková čára „dala mistrovství velkej kredit, protože je to nadstandardní prvek, který divácky velmi zatraktivní přenos, hlavně v televizi“. K ceně ale jen podotýká: „To já nevím, já jsem u toho nebyl.“
Areál za 10 milionů
Významným nákladem jsou miliony za nájmy pozemků v Račicích. Svaz platí statisíce až miliony za parkoviště, plochy, na kterých stojí stany pro účastníky mistrovství, i za samotný areál.
Zajímavé je, že se cenovky liší podle akce, kterou areál hostí. U národních veslařských soutěží nebo soustředění vychází cena na 30 750 Kč/den, tedy 215 250 Kč za týden. Přičteme-li ještě „pronájem společných šaten, WC a sprch s teplou vodou“, vyjde to celkem na 278 250 Kč za týden. Jenže v případě mistrovství 2022, které trvalo 8 dnů, je položka „nájem a pronájem movitého a nemovitého majetku“ vyčíslena na více než 10 milionů.
Michal Kurfirst rozdíl obhajuje náročností světového šampionátu a nutností hermetického uzavření. „Ten areál byl určitě uzavřený čtrnáct dní, zatímco domácí závody jsou zavíraný na dva nebo na tři dny. Je to úplně jiná kategorie závodů. Na mistrovství musíte ten areál hermeticky uzavřít. Jste zodpovědná za to, kdo tam přiveze jaké lodě. Nesmí se jim nic stát, pobíhá tam ochranka po celou dobu. Na domácích závodech tuto službu neposkytujeme,“ říká.
„Areál byl určitě uzavřený čtrnáct dní, zatímco domácí závody jsou zavírány na dva nebo na tři dny. Je to úplně jiná kategorie závodů.“
— Michal Kurfirst, bývalý předseda ČVS
Vůbec nejvyšší položkou celého vyúčtování 117 milionů korun, které stálo Mistrovství světa ve veslování v roce 2022, je nejspíš ubytování. To ale veslaři vykazují jako náklad. A to ve chvíli, kdy platí zálohy v hotelech. Vzápětí ale podobnou sumu, zhruba 60 milionů korun, vykazují zase jako příjem. To, když se jim vrátí úhrady za ubytování od reprezentačních výprav.
Alespoň to tedy vyplývá z korespondence mezi sportovními špičkami už z doby plánování akce a taky z dokumentu, který už v roce 2017 měla na stole vláda. Právě tehdy se totiž o podpoře v řádu desítek milionů korun rozhodovalo. Právě ubytování celý rozpočet značně nafukuje.
Voda k nezaplacení
Další položkou, která bije do očí, je dopouštění vody do kanálu. Na to jsou ve vyúčtování vyčleněny necelé tři miliony korun. Když zjišťujeme, jak se voda do kanálu, ve kterém v roce 2022 chyběly statisíce kubíků, dostala, opakovaně slyšíme jméno místního zemědělce. Antonín Alt u Račic pěstuje chmel a právě přes jeho pozemky vede trubka, která dokáže dostat vodu z Labe do kanálu.
Jedeme za ním do Záluží, pak do Kozlovic. Když se ptáme, zda obdržel celou částku, jelikož vodu do kanálu dopouštěli také hasiči, říká: „To je uzavřená záležitost.“ Následně dodává, že „ho kauza nezajímá“.
Michal Kurfirst tvrdí, že zemědělec ty peníze opravdu dostal: „Není na tom nic špatného. Věřte mi, není na tom nic špatného.“
Děravé vyúčtování, tučné dotace a spousta otazníků
Tohle všechno jsou jen střípky z děravého vyúčtování mistrovství světa 2022 za 117 milionů korun. Kromě bublinkové čáry a vody za tři miliony v něm najdeme i přesuny pontonů a inspekci dráhy za 200 tisíc, záložní připojení k internetu za více než 48 tisíc nebo rovnání dna za čtvrt milionu. Rovnou miliony pak natekly do pronájmů areálu, parkoviště a dalších ploch. I na to už dřív upozorňoval Artur Janoušek z Českého rozhlasu – a taky na pokuty za nákup veslařských lodí z dotací.
Vedení veslařů je ovšem k výtkám i otázkám imunní. Srozumitelné a kompletní vyúčtování mistrovství světa prostě ani po třech letech zveřejnit nechtějí. A daňový poplatník? Ten se jako obvykle může jen domýšlet, kam přesně jeho peníze dopluly.